Zbožný spravedlivý

Malému městečku hrozila povodeň, lidé panikařili a snažili se ohrožené místo opustit. Jen jeden zbožný a spravedlivý muž zůstal klidný. Věřil v Boží spravedlivost a milost. Byl si jist, že ho Bůh neopustí.

¨

Řeka se vylila z břehů, už nešlo o to zachránit majetek, šlo o holé životy. Zbožný spravedlivý usedl k modlitbě a odříkaval Davidovy žalmy. Nedbal na výzvy místního rozhlasu. Voda se již valila ulicemi. Hasiči projížděli mezi domy na motorových člunech a pátrali po uvězněných nebožácích. Zbožný spravedlivý vyšel po schodech do horního patra. Několik domů již voda strhla a nad domky kroužil záchranářský vrtulník. Tu a tam na střeše objevil zoufalce, kteří z různých příčin neuposlechl výzvy a nyní se k smrti vystrašení upínali na vrtulník jako na svoji poslední naději. Zbožný spravedlivý se zahalil do modlitebního pláště a myslel na Boží všemohoucnost, dobro a zlo, odměnu a trest. Velká vlna otřásla domkem a zbožný spravedlivý spadl ze střechy do rozvířené vody a utopil se.

V nebi, kde byl, jak se na zbožného, spravedlivého příchozího sluší a patří s poctami uvítán, se hned rozhartusil: "Kde byla ta slavná Boží spravedlnost?!" A Boží hlas mu odpověděl: "Můj milý, co jsem měl dělat - varoval jsem tě, poslal jsem za tebou hasiče, poslal jsem ti vrtulník. Co víc jsem mohl dělat?"